Nejlepších výsledků zpravidla dosahujeme tehdy, když se všechno děje tak nějak přirozeně samo. V projektu Psychologie golfu se zabývám i tím, jak znalost skóre v průběhu hry může svazovat ruce. V okamžiku, kdy začnete přemýšlet o výsledku, se dostáváte zbytečně pod tlak, který s vámi zbytečně zacloumá. 

Nedávno jsem si pustil v televizi snooker (neodcházejte prosím, ke golfu se hned dostaneme) právě když se dělo něco, co mě jako trenéra psychologie golfu velmi zaujalo.

Jeden z hráčů už měl část souboje zvanou frame vyhranou, soupeř již nemohl posbírat více bodů. A tak sebevědomě a bez starosti dohrával a potápěl jednu kouli za druhou. Ve snookeru je třešinkou na dortu uhrát sto bodů, což se mu skvělou hrou brzy podařilo. V ten moment si za potlesku diváků vzpomněl na další možný cíl – rekord celého turnaje, obvykle štědře finančně oceněný. Zeptal se tedy rozhodčí, kolik je zatím nejvyšší počet bodů.

Najednou se dozvěděl skóre! Přestože další koule měla být v podstatě rutinní záležitostí, přišla chyba a minul!

Souvislost s golfem je teď více než nápadná. Nezačnete náhodou tři nebo čtyři jamky před koncem zkoumat, jak by to dnes mohlo dopadnout? Neděláte si po očku mezisoučet? A nenavalíte tím na sebe tlak, který vám zabrání kolo dokončit v klidu a v pohodě?

Nemyslete na rány, které jste neodehráli podle svých představ, ať vás nesvazuje minulost. Nezabývejte se budoucností a nepřemýšlejte o možných variantách výsledku, které nastanou, když závěrečné jamky odehrajete tak či onak.

Setrvejte v přítomnosti a soustřeďte se na rány, které právě hrajete.

A vaše skóre? Nechte klidně zapisovat svého spoluhráče a celkový výsledek na scorekartě si dvakrát podtrhněte až v restauraci, radí Tomáš Šimek.

Další užitečné rady najdete v dalším díle psychologova okénka a více informací o Tomáši Šimkovi a jeho projektu na webových stránkách Psychologie golfu.