Voda na golfu působí na rozdíl od přírody jako magnet. A přitahuje nikoliv kovy, ale golfové míčky. Podobně zlomyslně se chová i písek a také veškerá příroda za bílými kolíky. Ale nechme fyzikální či golfové zákony být. S tou přitažlivostí je to totiž jinak. Jakou silou jsou míčky nasměrovány právě do vody, písku či do autu? Je to síla naší mysli.

Mysl je v tomto ohledu trochu nedokonalá, takže řekneme-li si voda, přitahuje nás, i když si myslíme "voda ano" nebo "voda ne". Využijme toho! Když vaše míčky přitahuje voda, písek či out, proč by je nemohl přitahovat prostor, který si zvolíte pro dopad vašeho míčku?

Těsně před úderem tedy nemyslete na to, kde nechcete skončit, ale soustřeďte se na místo, kam má míček dopadnout.

Zažil jsem to na vlastní kůži před několika lety v Beřovicích. Na první jamce jsem skončil v bunkeru. Na druhé opět. A pomyslel jsem si: "Dneska snad budu na každé jamce v písku". Mé přání se mi krutě splnilo. Na třetí jamce jsem konečně trefil krásný rovný drive do středu fairwaye, ale jakmile viděl míček v levé části fairwaye písek, provokativně si odskočil tím směrem. A následovalo další zvolání "Zase bunker!" Ten den jsem v bunkeru skončil ještě jedenáctkrát, na poslední jamce dokonce hned třikrát za sebou. Ani jednou ve vodě, protože na tu jsem nestihnul myslet.

Docela by mě totiž zajímalo, jaký výsledek bych si tehdy zapsal, pokud bych se držel toho, co učím své klienty: soustředit se ránu od rány na cíl a přimíchat trochu toho nezbytného optimizmu.