BLOG KLÁRY SPILKOVÉ. Dala jsem si po sezoně trochu oddechový čas a do začátku ledna jsem vlastně vůbec nesáhla na golfové hole. Den bez golfu si ale umím hodně užít. Mám tendenci pořád něco dělat, pořád se musím pohybovat, pořád musím být aktivní. Máme to asi v rodině.

Rodiče i brácha jsou na tom podobně. Ráno se rozejdeme a sejdeme se až večer. Třeba brácha, když zrovna nemá nic jiného na práci, tak pořád šije. Klidně celou noc. Je módní návrhář. Výborně se doplňujeme i s mým přítelem Honzou (Jan Cafourek, také golfista, pozn. red.). On je taky takový, stíhá moje tempo, nebo ho dokonce nastavuje ještě výš.

Na první pohled možná působí uzavřeně, klidně, ale on je hlavně pohodář. Ale taky velký sportovec. To je pro mě dobrý, protože s ním pak můžu prožívat všechny radosti.

Byli jsme spolu na Silvestra, na horách, v Jizerkách. Střídali jsme sjezdovky i běžky. Na ně jsme jeden den vyrazili. Napadlo docela dost sněhu, asi tak dvacet centimetrů, a my jsme se vydali po cestách, kde byla vyjetá stopa jen od nějakého auta. Honza má dobrý orientační smysl, nastavil trasu, kudy pojedeme, ale nějak jsme trochu zabloudili.

Klára Spilková na běžkách (Foto: facebook)

Museli jsme se vracet. To už ale bylo kolem páté večer, nic jsme ve tmě neviděli a cesta byla ještě docela zasněžená. Ještě štěstí, že jsme zase narazili na projetou stopu, byť zase autem, a nemuseli se brodit hlubokým sněhem. To bych tam asi byla ještě dneska. Když jsme pak viděli naše zaparkované auto, div že jsme neděkovali bohu za záchranu. Byl to docela adrenalin. Teda trochu.

Na běžkách jsme byli ještě jednou na Labské boudě. Vydali jsme se na Vrbatovu boudu. Honza mi nastínil, že nás čeká pět šest kilometrů do kopce. On je ale proti mně na běžkách hodně dobrý. A taky vytrvalý. Navíc bylo hnusně, foukal vítr, sněžilo. Když už jsme byli skoro nahoře, tak pět set metrů od boudy, potkali jsme jiného běžkaře. A ten nám řekl, ať tam nejezdíme, že je zavřeno.

Já už se viděla v teple, s polívkou a s čajem. A nic. Takže jsme otočili a frčeli zpátky dolů. To byl taky docela zážitek. Druhý den jsme se ale dočkali odměny. Bylo nádherně, slunce, zasněženo. Podruhé jsme si běžky užili.

Vyzkoušela jsem i badminton. S kamarádkou ze školy. A s Evou Koželuhovou jsme vyrazili i na sjezdovky do Bavorské Rudy, hned za hranice do Německa. To se povedlo. Bylo tam krásně.

Klára Spilková na sjezdovkách (foto: facebook)

A protože žiju nejen sportem, vyrazili jsme s Honzou i na ples. Do Rakovníka, odkud Honza je, na ples jeho gymnázia. Bylo to fajn. Člověk si zatancuje, odreaguje se. Do tanečních jsem nechodila, takže se nechám vést mužem. Ale když jsme tancovali polku, točili se mi nohy úplně všude. Honza mě ale učí.

Mně se tancování strašně líbí. Čača, tango. Umím ale jen základní kroky. Chtěla jsem dřív hrozně moc chodit na latinsko-americké tance. Ještě na základce, ale pak jsem nechodila ani do tanečních. Neměla jsem kdy. Každý týdne jsem byla někde v čudu, takže by to nemělo ani cenu. Třeba to ale ještě doženu a začnu chodit do tanečních pro dospělé.

Samozřejmě jsem už začala i s tréninkem golfu. Připravuji se v Čechii a na Černém Mostě s Pavlem Ničem. Čeká mě i první soustředění reprezentačního týmu v Nymburku. Bude to něco nového, takže jsem zvědavá a těším se.

Ze zimní Prahy zdraví čtenáře Golf Channelu
Klára Spilková